PODOTROCHLÓZA 1.část – PROJEVY

Podotrochlóza je onemocnění vedoucí k chronickému, postupně se zhoršujícímu kulhání na hrudní končetiny (veterináři zdokumentovali případy i u pánevních končetin, ale to je velmi vzácné). Onemocnění obvykle postihuje obě hrudní končetiny, přičemž jedna z nich na tom může být hůř – znecitlivěním té končetiny, na kterou kůň kulhal, se často odhalí i kulhání na druhou končetinu, která se původně zdála být v pořádku.

I když může podotrochlóza postihovat různá plemena koní, vyšší riziko je u rychle rostoucích plemen s proporčně malými kopyty jako jsou plnokrevníci nebo quarteři.

Kde dělá neplechu?

Onemocnění může obecně postihovat navikulární aparát.

Navikulární aparát se skládá z:

• Člunkové kosti (= střelkové / navikulární / distální sezamské kosti)

• Šlachy hlubokého ohybače prstu

• Vazů

• podotrochleární burzy (= tihového váčku)

• některé zdroje zahrnují i celý kopytní kloub (= skloubení korunkové, kopytní a člunkové kosti)

↑ Zdroj původní infografiky: https://thehorse.com/149303/infographic-navicular-disease/

Distální sezamská kost (také zvaná střelková, navikulární nebo člunková) se u koní nachází ve spodní části kopyta, hned za kopytní kostí, a je vklíněná mezi kopytní kost a korunkovou kost. Člunková kost je s dalšími kostmi v kopytě propojena impar vazy a podpůrnými vazy. Šlacha hlubokého ohybače prstu se upíná na kopytní kost a prochází pod člunkovou kostí nahoru na zadní stranu končetiny koně.

Člunková kost má dvě důležité funkce:

1) Zvětšuje velikost kopytního kloubu, čímž kloubu umožňuje lépe absorbovat otřesy/nárazy.

2) Udržuje úhel šlachy hlubokého ohybače prstu a slouží na ní také jako kladka, což částečně ulevuje kopytní kosti od nárazů (díky absorpci většiny nárazů).

Jaké potíže mohou být spojené s podotrochlózou?

• Poškození člunkové kosti: zlomenina, osteolýza (úbytek kostní tkáně), skleróza (extrémní zhoustnutí kosti)

• Poškození šlachy hlubokého ohybače prstu: zánět šlachy

• Poškození tihového váčku: bursitida (zánět tihového váčku)

• Poškození vazů: záněty vazů, kostěné útvary na úponech vazů ke kosti.

Příčiny podotrochlózy

Příčin podotrochlózy může být vícero a dosud nebyly plně objasněny, proto se o ní často mluví jako o navikulárním syndromu (opakující se skupina symptomů neznámého původu) spíš než jako o onemocnění.

Faktory, které mohou přispět k jejímu vzniku, mohou být například cílené šlechtění na robustní tělo a malá kopyta, nesprávná tělesná stavba a nedostatečná či nesprávná úprava kopyt (nebo kování). Námaha a zranění spojená se sportem mohou problému také přidat.

Podotrochlóza se může projevit například po úrazu šlachy hlubokého ohybače prstu. Po úrazu může být pohyb jeho šlachy velmi omezený, což následně vede k erozi člunkové kosti. Stejně tak může naopak docházet ke zhoršování samotné člunkové kosti, přičemž mohou vznikat na kosti ostré či zubaté okraje, které mohu potrhat či jinak poranit šlachu hlubokého ohybače prstu, která se o ně tře. Špatné krevní zásobení způsobené trombózou nebo krevními sraženinami vede k nízkému množství kyslíku v člunkové kosti, což má za následek bolest a také zhoršování stavu kosti. Podotrochlóza může být také následkem nesouměrného nebo abnormálně stavěného kopyta (například dlouhé špice + nízké patky, podtočené patky nebo malá kopyta), což může vést k prolomení osy kopyta a spěnky směrem dozadu.

Už jen samotný úhel kopytní kosti může být faktorem pro vznik podotrochlózy. U koní s nízkými patkami může kopytní kost zrotovat a zapadnout více dozadu, což zatěžuje celý navikulární aparát. Této situaci se říká „negativní palmární úhel“ a jedná se o úhel, který svírá spodní strana kopytní kosti se zemí.

Nejasnosti ohledně příčiny velmi ztěžují jak diagnózu, tak léčbu podotrochlózy. Je tak potřeba celý tým (veterinář, kovář, majitel, trenér), aby se správně odhalila a řešila příčina kulhání.

Projevy

Dále popsané projevy mohou značit, že daný kůň trpí podotrochlózou, nelze však vyloučit jiná příčina – posouzení, zda kůň trpí podotrochlózou by měl vždy vykonat veterinář, proto tyto projevy berte jako inspiraci, co sledovat a případně prodiskutovat s veterinářem.

Koně s podotrochlózou si mohou někdy ve stoje při odpočinku ulevovat od bolesti – přední končetiny mají protažené dopředu. Když se již jedná o chronický problém, lze někdy pozorovat atrofii kopyta – to pak vypadá vyšší, strmější a užší. Atrofie vzniká kvůli tomu, že kůň postiženou nohu méně zatěžuje.

Při práci koně často začnou vykazovat kulhání po období odpočinku, kdy znovu začínají pracovat. V počátečních fázích onemocnění někteří koně bolest dokážou „rozchodit“ při pečlivém krokování. Míra kulhání se může každý den měnit.

První známkou podotrochlózy může být například to, že drezurní kůň nechce prodloužit či zprostornit klus, nebo parkurák, který začne shazovat břevna nebo zastavovat před překážkami. Stejně tak může být první známkou to, že kůň začne v klusu na malém kruhu ztrácet rovnováhu nebo kývat hlavou v rytmu pohybu jedné z předních končetin.

Délka kroku se obvykle zkracuje, hlavně ve fázi pohybu, kdy je postižená končetina za kolmicí – v této fázi je právě největší nápor na navikulární aparát. Šlacha hlubokého ohybače prstu je natažená a tlačí na člunkovou kost, čímž způsobuje bolest. Dále koně mohou zakopávat v klusu nebo i v kroku. Často se kulhání výrazněji projeví na tvrdším povrchu nebo na kruhu (pokud je postižená pravá končetina, bude kůň na kruhu hůře chodit na pravou ruku). Specifika kulhání se ale mohou lišit podle toho, jaké struktury byly poškozeny – pokud byla poškozena člunková kost, kulhání bude výraznější na tvrdém povrchu, zatímco při poškození měkkých tkání bude výraznější na měkkém či teplém povrchu.

V příštím díle se zaměříme na to, jak mohou veterináři diagnostikovat podotrochlózu.

Zdroje

• „Navicular disease in the horse“ (https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S073708069680061X)
• „Method for treating podotrochlosis“ (https://patents.google.com/patent/US6635236)
• „Navicular syndrome“ (https://equipedia.ifce.fr/fileadmin/bibliotheque/7.Technical_information/Navicular-syndrome.pdf)
• Podotrochlosis:
• „‘Navicular’ is No Longer the End of the Road for Horses“ (https://thehorse.com/features/navicular-syndrome/)
• „Podotrochlosis 101“ (https://thehorse.com/184051/podotrochlosis-101/)
• „Navicular Syndrome in Horses,” – Probst, S., University of Illinois, College of Veterinary Medicine, Continuing Education—Public Service Extension
• „Navicular Syndrome” – McNamee, C., www.equusite.com.
• „Infographic: Navicular Syndrome“ (https://thehorse.com/149303/infographic-navicular-disease/)