Václav Staněk vítěz v Grand Prix CSI5* ve Spruce Meadows

Účastník projektu Young Riders Academy, jezdec působící v Kanadě

na koně se dívám jako na sportovce, jsou mými parťáky jak v práci, tak v osobním životě

Účastník projektu Young Riders Academy, jezdec působící v Kanadě Václav Staněk: na koně se dívám jako na sportovce, jsou mými parťáky jak v práci, tak v osobním životě

Krásný dobrý den, ráno, večer, zkrátka jakoukoliv část dne, ve kterou čtete tato slova. Ráda bych Vás přivítala u oficiálně  prvního článku welfare group blogu. Dnes si představíme mladého jezdce působícího v Americe, Václava Staňka.

Kdo je Václav Staněk ?

Představil bych se velmi ve stručnosti. Jsem dvaceti osmi letý jezdec působící hlavně v zahraničí, konkrétně v USA v Kanadě.

Co je z Vašeho pohledu kůň, jaký má ve Vašem životě význam?

V první řadě zvíře, se kterým pracuji. Parťák, který je mojí nedílnou součástí jak v práci, tak v osobním životě. Osobnost – každý je naprosto jedinečný, každý má jak silné, tak slabé stránky. U mladých koní mě právě baví všímat si toho, jak je každý úplně jiný, jak se ke každému musí zvolit individuální přístup. Moc mě baví u mlaďochů intenzivně rozvíjet jejich silné stránky, při jejichž úspěšném rozvoji a pochopení každého z nich je s nimi pak radost pracovat. Na koně se dívám jako na sportovce, zaměřuji se hlavně na atletické, ale samozřejmě i na fyzické a mentální schopnosti. Koně jsou prostě mými životními parťáky a mojí nedílnou součástí, bez kterých bych to nebyl já.

Jezdecké začátky

Koně se mi vždycky líbily a rád jsem se na ně chodil dívat k ohradě . Chodil jsem na spoustu kroužků a chtěl jsem vyzkoušet i koně. Moje ,,jezdecká kariéra‘‘  započala v roce 2008, v mých jedenácti letech v Jihlavě v Sasově. Předtím jsem se občas svezl  na ponících, ale v tomto období jsem začal chodit na pravidelné lekce na lonži, na které mě vozila moje mamka a i ta později začala jezdit na koních, tak jsme jezdili spolu. Mamka mě nejvíce podporovala a nejvíce mi pomáhala a je tomu tak vlastně i doteď. Po dvou letech ježdění jsem chtěl začít skákat, ale ve stáji nebyla taková možnost, tak jsme pořídili vlastního koně, který se jmenoval Top Gun, kterého jsme měli s mamkou na půl a ustájili jsme si ho v rodinné stáji v Kamenné. V Kamenné začal můj první skokový rozvoj. V roce 2012 jsem odešel na angažmá  do Opavy do stáje k Jirkovi Hruškovi, kterého jsem oslovil na jedněch závodech, protože tady na Vysočině žádná profesionální sportovní stáj nebyla a k Jirkovi jsem vzhlížel. Nejdříve jsem tam jel jenom na léto, ale později jsem tam přestoupil i na střední školu. Dopoledne jsem byl ve škole a odpoledne ve stáji, nejdříve jsem si odjezdil svého koně a později i koně Jirky nebo majitelů koní, co je měly u Jirky. Bylo to moc hezké životní období.

Životní kůň

To byl určitě ten první vlastní kůň, Top Gun. Bylo mu třináct let, když jsme si ho pořídili a měli jsme ho až do jeho úplného konce. Absolvoval jsem s ním svoje první starty na hobby závodech, oficiálních závodech, jezdeckou licenci. Dokonce i mamka na něm absolvovala hobby závody a Hubertovy jízdy. Takový náš super kůň. Když už nebyl do sportu, tak na něm mamka jezdila na vyjížďky a později jsme ho nechali dožít na pastvě.

Trenéři, se kterými Václav trénoval

Úplně první trenér, se kterým jsem trénoval, byla na Sasově  Ilona Smejkalová, ve stáji U Zlatého Potoka v Kamenné to byla Martina Davidová. V Kamenné to bylo hrozně super, byli jsme tam taková parta, co trénovala a společně i jezdila po závodech, tam mě závodění velice nadchlo a i se mi začalo dařit. Dále jsem trénoval s Lubošem Kucharovičem, který mi hodně pomohl s mým druhým koněm, který byl trochu složitější povahy a zase jsem se o kus posunul. Později se mi začal věnovat Jirka Hruška, se kterým jsem už trénoval na té profesionálnější úrovni a po maturitě jsem šel jako jezdec pracovat do Německa, kde byli mými trenéry Johannes & Marcus Ehning, poté jsem půl roku pracoval pod Dirkem Ahlmannem. Po roce v Německu jsem se vrátil do Česka, začal jsem studovat na  VŠ, když jsem promoval, tak jsem se dostal do projektu Young Riders Academy a  díky tomu jsem odjel na zahraniční stáž do Holandska k trenérům Wimu a Benu Schröder. Další angažmá v Německu jsem absolvoval u Paula Schockemöhle a potom už následovala Amerika, kde jsem až doteď. Pracuji s Danielem Coyle ve stáji Lothlorien sídlící přes zimu na Floridě se stálou základnou v Torontu.

Young Riders Academy

Popravdě jsem o tomto projektu až tak moc nevěděl, až když vyšel článek o tom, že se bude otevírat další ročník tohoto projektu jsem zpozorněl a přečetl jsem si vše potřebné. Podmínky, které musí uchazeč splňovat jsem splňoval a tak jsem se rozhodl to zkusit.  Vůbec jsem nečekal nějaký úspěch, pozvali mne ale na výběr, což byla účast na CSI3*. Za tu zkušenost jsem byl moc rád, protože v tu dobu jsem možnosti zúčastňovat se na závodech takové úrovně neměl. Bral jsem to sportovně, jel jsem si pro zkušenosti, ale samozřejmě zkusit zajet co nejlepší parkur. Závody byly moc fajn, i když jsme jeli za dvě chyby, kůň skákal skvěle. Myslel jsem si, že mě po tomto výkonu nevyberou, ale oni mne vybrali, protože to nezáleželo pouze na základě úspěchu v tomto závodě, ale záleželo na více faktorech.  Jsem moc rád, že to vyšlo a otevřelo mi to dveře zase dál do jezdeckého světa. Dalo mi to spoustu zkušeností z tréninků s trenéry na světové úrovni, spoustu kontaktů, přátel, se kterými jsem v kontaktu doteď.

Ježdění v zahraničí. Jak se tam Václav dostal?

Kdo se do zahraničí chce dostat, se tam dostane, když je člověk pracovitý a nebojí se toho, má velkou šanci. Sportovních stájí, které hledají jezdce hlavně na mladé koně je spousta. Důležité je, vytrvat a přenést se přes to, i když se zrovna nedaří, to k jezdeckému sportu prostě patří, vzít si z každé zkušenosti co nejvíce pro sebe. Po maturitě, když jsem chtěl jít někam do stáje, jsem si stáj hledal tak, že jsem si otevřel FEI žebříček nejlepších jezdců a všude, kde na ně byl kontakt, jsem je oslovil. Několik z nich se mi ozvalo, tak jsem si s nimi domluvil schůzku a nejvíce si to sedlo s Johannesem & Marcusem Ehning a to byla moje první práce v zahraničí. Bylo to super!

Spolupráce s Danielem & Jordanem Coyle

Moje první americká zkušenost byla s Jordanem Coylem. Jordan hledal ošetřovatele a jezdce v jednom, tak jsem to jel na tři měsíce zkusit. Dostal jsem i jednoho koně na závodění. Bylo to moc fajn, s Jordanem i týmem jsme si sedli a později jsem si vyřídil víza a strávil jsem tam i další rok. Na jedněch závodech jsem se seznámil i s jeho bratrem Danielem. Daniel přišel s tím, že ve stáji, ve které působí, potřebuje k sobě ještě jednoho jezdce a tak jsem neváhal a nabídku přijal nyní  mám pod sebou jak Grand Prix koně tak i ty mladé. Myslím si, že společně tvoříme skvělý tým.

Den Václava Staňka

Určitě je velký rozdíl mezi dnem ve stáji v Kanadě a dnem na závodech. Když jsem ve stáji, tak začínám jezdit v 9hod a běžně odjezdím kolem šesti až osmi koní, v práci končím, až když odjezdím všechny koně, co mám zrovna na starost. V závodním dni odjezdím nejdříve nějaké koně doma a pak se přesouvám na závody, kde se již plně věnuji závodům. Třeba v Ocale na Floridě se závodí na třech závodištích najednou, to bývá dost často velmi hektické. Díky skvělému týmu se to ale dá vždy skvěle zvládnout a díky ošetřovatelům je o koně perfektně postaráno. Vím co práce ošetřovatele obnáší a proto si jejich kvalitně odvedené práce velmi vážím.

Příprava mimo stáj

Podle mne je to velmi důležitá součást života jezdce. U každého je to individuální, já osobně se nyní nijak aktivně cvičení nevěnuji, ale je pro mne velmi důležitý psychický odpočinek a ten rád trávím s přáteli, třeba na golfu.

Volný čas Václava. Máte vůbec nějaký?

V Kanadě mám volného času vcelku dost. Jak už jsem říkal, rád chodím na golf, tam trávím dost času. Moc rád objevuji nová místa, to si velmi užívám, když jsem doma v Česku, ale rád procestovávám i nová místa v cizině.

Nejhorší x nejlepší moment jezdecké kariéry, chtěl se Václav někdy vzdát koní?

Nejhorší momenty jsou pro mne ty, když se nedaří. Nemyslím to tak, že když se nevydaří jeden závod, to je samozřejmě nějaké to zklamání, ale to se stane, patří to k našemu sportu.  Mám na mysli tu situaci, kdy proces práce s koněm nejde podle představ. To zná asi každý, když to nejde podle našich představ, je to hodně demotivující.

Vzdát jsem se nikdy nechtěl, hnaly mne kupředu ty dobré momenty, které jsem chtěl zažívat zas a znova. Nejlepší momenty? Asi se to nedá nějak konkrétně říct, ale velmi mne Těší, že mám dobré vztahy s lidmi, se kterými jsem spolupracoval. To, že jsme v kontaktu a že oceňují moji práci, to mi dělá radost a považuji to za jedny z těch nejkrásnějších momentů v životě jezdce, kdy se jezdci navzájem podporují a přejí si jen to nejlepší.

Plány, sny a cíle do budoucna

Cílem je mít nadále možnost pravidelně se zúčastňovat CSI5*. Na kvalitní úrovni pracovat s mladými koňmi. Za mne je důležité, umět si nastavovat dosažitelné cíle a postupně nároky navyšovat, než si nastavovat ty obrovské s největší pravděpodobností, že to nikdy nepřijde. Je lepší, soustředit se na ty dosažitelné cíle, užívat si tu cestu a radovat se z každého dalšího kroku.  Člověk by si měl to ježdění a tu práci s koňmi více užívat, ne se neustále poměřovat, kdo jezdí lépe, hůře, kdo skočí víc. V tomhle poměřování mi přijde dnešní doba divná. Jezdíme, protože to máme rádi.

Jak Václav vnímá welfare pohodu koní, rozdíly v přístupu ke koním dnes x dříve, profi jezdci x amatéři, ČR x zahraničí

Welfare u koní je pro mne určitě hodně důležité. O svoje koně jsem se vždycky staral sám, takže vím, co kůň všechno potřebuje a jak mu dopřát co největší komfort. Myslím si, že to by se měl snažit dopřávat svému koni každý majitel. U nás ve stáji v Kanadě chodí všechny koně do výběhu na co nejdelší čas, záleží na počasí, je to pro ně velmi důležité, jsou pak v dobré psychické pohodě a práce s nimi jde pak mnohem lépe.

Vztah jezdce a koně by měl být v harmonii. Záleží to na stáji, nedá se úplně říct, zda je to lepší v ČR či v zahraničí. Jsou fajn stáje tady a i fajn stáje v zahraničí. Mezi jezdci mi to přijde taky člověk od člověka, amatér může o svého koně pečovat lépe než jezdec v profi sportovní stáji.

Oproti dřívějšku nevnímám moc pozitivní pokroky dopředu v péči o koně. Přijde mi, že se na to dříve více dbalo. Když chtěl člověk jezdit, musel nejdříve vykydat, obstarat koně od a do z, pak až se mohlo jít jezdit. Dříve to byli koňáci s velkým K, dnes se to dá říct o málokom. Dnes se stává, že si člověk zaplatí lekci a jezdí, naučí se jezdit, ale chybí mu základní znalosti v péči o koně což je velká škoda. Nevím, čí je to větší zodpovědnost, zda jezdce či trenéra.

Názor na závody na styl. Má to smysl?

Za mne rozhodně ano, když jsem závody na styl jezdil ,vždycky  mi to hodně dalo. Bylo by super, kdyby takových závodů bylo více.  Mám dokonce i licenci stylového rozhodčího, i když to aktivně nevyužívám, takže já v tom vidím smysl velký.

Jak vést mladé začínající jezdce k zodpovědnosti při práci s koněm. Jak podpořit začínající jezdce a jak Václav vnímá dnešní jezdeckou komunitu?

Kéž bych na tuhle otázku znal správnou odpověď. Když má kolem sebe člověk začínající jezdce, tak jim může být tím největším a nejlepším vzorem. Člověk musí vědět, co chce a musí mít motivaci, pak jde všechno.Na jedněch závodech byla skvělá fotka (viz příloha).

V překladu:

,,Někde v této aréně je malé dítě, které by jednou chtělo být jako Ty. Dlužíš jim být nejlepší verzí sebe sama“

Co by chtěl Václav vzkázat začínajícím jezdcům, koňským nadšencům a  celkově všem?

Rád bych všem vzkázal, aby si svůj život a cestu s koňmi užívali. Aby si užívali dny, které s nimi můžou trávit a hlavně aby měli rádi tu cestu, po které jdou, protože cesta je cíl.

Veronika Virágová & Václav Staněk

pro Welfare group blog

Představení

Krásný dobrý den, ráno, večer, zkrátka jakoukoliv část dne, ve kterou čtete tato slova. Ráda bych se Vám představila, řekla pár slov o sobě, ale hlavně o tom, co se v tomto prostoru, prostoru WFG blogu bude dít a na co se můžete těšit.

Moje jméno je Veronika, modrý oči, hnědý vlasy a tvrdohlavá povaha býka. Na koni jsem poprvé seděla v půl roce svého života a od té chvíle jsou koně nedílnou součástí mého života, láskou na celý život. Jako malá jsem se věnovala voltiži a sem tam jsem jezdila křížkové hobby závody, ale opravdovému ježdění jsem se aktivně začala věnovat až tři roky zpátky. Chtěla jsem se v budoucnu věnovat hipoterapii, a proto jsem si dělala licenci, ježdění mě ale znovu nadchlo tak moc, že jsem sny o budoucí práci v oboru hipoterapie vzdala a začala se aktivně věnovat jezdectví, konkrétně parkuru. Moje sny a vytrvalá povaha, mě zavedly až za Ondrou Zvárou, kde jsem dostala obrovskou příležitost pracovat jako ošetřovatel/pracovní jezdec a nahlédnout pod pokličku profi jezdce, olympionika a hlavně člověka se srdcem na správném místě, jako je právě Ondra. V tuhle chvíli na sobě jezdecky pracuji v jedné malé rodinné stáji na Vysočině, jsem hrdou majitelkou dvou poníků Polárky a Fina, kteří již předávají svoje zkušenosti začínajícím dětem. Pracuji jako průvodce v Montessori dětské skupince. Moc ráda píšu a tvořím, a proto se podílím i na tomto projektu, který mi dává obrovský smysl.

 O mně to tu ale není, pojďme se podívat na to, co se bude dít tady, v prostoru WFG blogu, ale i celkově na sociálních sítích. WFG blog bude prostor pro nás, pro milovníky koní, kde se budeme společně vzdělávat, motivovat, sdílet svoje zkušenosti, ale hlavně sdílet jedno společné, lásku ke koním a k jezdeckému sportu, bez kterého by byl náš život nuda. S koňmi je srdce naplněné, peněženka prázdná, ale život je jízda, kterou stojí za to žít.

Můžete se těšit na různá témata od výživy koní, správné péče o koně, nejběžnější nemoci koní, jak správně přepravovat koně, motivační články, až po rozhovory se špičkami z koňského světa a mnoho dalšího!

Pojďme se společně vzdělávat, motivovat, posouvat kupředu, sdílet lásku ke koním, ale hlavně: dělat to s rozumem!

Za team #welfaregroup

S láskou Ver

PODOTROCHLÓZA 1.část – PROJEVY

Podotrochlóza je onemocnění vedoucí k chronickému, postupně se zhoršujícímu kulhání na hrudní končetiny (veterináři zdokumentovali případy i u pánevních končetin, ale to je velmi vzácné). Onemocnění obvykle postihuje obě hrudní končetiny, přičemž jedna z nich na tom může být hůř – znecitlivěním té končetiny, na kterou kůň kulhal, se často odhalí i kulhání na druhou končetinu, která se původně zdála být v pořádku.

I když může podotrochlóza postihovat různá plemena koní, vyšší riziko je u rychle rostoucích plemen s proporčně malými kopyty jako jsou plnokrevníci nebo quarteři.

Kde dělá neplechu?

Onemocnění může obecně postihovat navikulární aparát.

Navikulární aparát se skládá z:

• Člunkové kosti (= střelkové / navikulární / distální sezamské kosti)

• Šlachy hlubokého ohybače prstu

• Vazů

• podotrochleární burzy (= tihového váčku)

• některé zdroje zahrnují i celý kopytní kloub (= skloubení korunkové, kopytní a člunkové kosti)

↑ Zdroj původní infografiky: https://thehorse.com/149303/infographic-navicular-disease/

Distální sezamská kost (také zvaná střelková, navikulární nebo člunková) se u koní nachází ve spodní části kopyta, hned za kopytní kostí, a je vklíněná mezi kopytní kost a korunkovou kost. Člunková kost je s dalšími kostmi v kopytě propojena impar vazy a podpůrnými vazy. Šlacha hlubokého ohybače prstu se upíná na kopytní kost a prochází pod člunkovou kostí nahoru na zadní stranu končetiny koně.

Člunková kost má dvě důležité funkce:

1) Zvětšuje velikost kopytního kloubu, čímž kloubu umožňuje lépe absorbovat otřesy/nárazy.

2) Udržuje úhel šlachy hlubokého ohybače prstu a slouží na ní také jako kladka, což částečně ulevuje kopytní kosti od nárazů (díky absorpci většiny nárazů).

Jaké potíže mohou být spojené s podotrochlózou?

• Poškození člunkové kosti: zlomenina, osteolýza (úbytek kostní tkáně), skleróza (extrémní zhoustnutí kosti)

• Poškození šlachy hlubokého ohybače prstu: zánět šlachy

• Poškození tihového váčku: bursitida (zánět tihového váčku)

• Poškození vazů: záněty vazů, kostěné útvary na úponech vazů ke kosti.

Příčiny podotrochlózy

Příčin podotrochlózy může být vícero a dosud nebyly plně objasněny, proto se o ní často mluví jako o navikulárním syndromu (opakující se skupina symptomů neznámého původu) spíš než jako o onemocnění.

Faktory, které mohou přispět k jejímu vzniku, mohou být například cílené šlechtění na robustní tělo a malá kopyta, nesprávná tělesná stavba a nedostatečná či nesprávná úprava kopyt (nebo kování). Námaha a zranění spojená se sportem mohou problému také přidat.

Podotrochlóza se může projevit například po úrazu šlachy hlubokého ohybače prstu. Po úrazu může být pohyb jeho šlachy velmi omezený, což následně vede k erozi člunkové kosti. Stejně tak může naopak docházet ke zhoršování samotné člunkové kosti, přičemž mohou vznikat na kosti ostré či zubaté okraje, které mohu potrhat či jinak poranit šlachu hlubokého ohybače prstu, která se o ně tře. Špatné krevní zásobení způsobené trombózou nebo krevními sraženinami vede k nízkému množství kyslíku v člunkové kosti, což má za následek bolest a také zhoršování stavu kosti. Podotrochlóza může být také následkem nesouměrného nebo abnormálně stavěného kopyta (například dlouhé špice + nízké patky, podtočené patky nebo malá kopyta), což může vést k prolomení osy kopyta a spěnky směrem dozadu.

Už jen samotný úhel kopytní kosti může být faktorem pro vznik podotrochlózy. U koní s nízkými patkami může kopytní kost zrotovat a zapadnout více dozadu, což zatěžuje celý navikulární aparát. Této situaci se říká „negativní palmární úhel“ a jedná se o úhel, který svírá spodní strana kopytní kosti se zemí.

Nejasnosti ohledně příčiny velmi ztěžují jak diagnózu, tak léčbu podotrochlózy. Je tak potřeba celý tým (veterinář, kovář, majitel, trenér), aby se správně odhalila a řešila příčina kulhání.

↑ RTG snímky pravé přední končetiny koně s navikulárním syndromem

Projevy

Dále popsané projevy mohou značit, že daný kůň trpí podotrochlózou, nelze však vyloučit jiná příčina – posouzení, zda kůň trpí podotrochlózou by měl vždy vykonat veterinář, proto tyto projevy berte jako inspiraci, co sledovat a případně prodiskutovat s veterinářem.

Koně s podotrochlózou si mohou někdy ve stoje při odpočinku ulevovat od bolesti – přední končetiny mají protažené dopředu. Když se již jedná o chronický problém, lze někdy pozorovat atrofii kopyta – to pak vypadá vyšší, strmější a užší. Atrofie vzniká kvůli tomu, že kůň postiženou nohu méně zatěžuje.

Při práci koně často začnou vykazovat kulhání po období odpočinku, kdy znovu začínají pracovat. V počátečních fázích onemocnění někteří koně bolest dokážou „rozchodit“ při pečlivém krokování. Míra kulhání se může každý den měnit.

První známkou podotrochlózy může být například to, že drezurní kůň nechce prodloužit či zprostornit klus, nebo parkurák, který začne shazovat břevna nebo zastavovat před překážkami. Stejně tak může být první známkou to, že kůň začne v klusu na malém kruhu ztrácet rovnováhu nebo kývat hlavou v rytmu pohybu jedné z předních končetin.

Délka kroku se obvykle zkracuje, hlavně ve fázi pohybu, kdy je postižená končetina za kolmicí – v této fázi je právě největší nápor na navikulární aparát. Šlacha hlubokého ohybače prstu je natažená a tlačí na člunkovou kost, čímž způsobuje bolest. Dále koně mohou zakopávat v klusu nebo i v kroku. Často se kulhání výrazněji projeví na tvrdším povrchu nebo na kruhu (pokud je postižená pravá končetina, bude kůň na kruhu hůře chodit na pravou ruku). Specifika kulhání se ale mohou lišit podle toho, jaké struktury byly poškozeny – pokud byla poškozena člunková kost, kulhání bude výraznější na tvrdém povrchu, zatímco při poškození měkkých tkání bude výraznější na měkkém či teplém povrchu.

V příštím díle se zaměříme na to, jak mohou veterináři diagnostikovat podotrochlózu.

Zdroje

  • „Navicular disease in the horse“ (https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S073708069680061X)
  • „Method for treating podotrochlosis“ (https://patents.google.com/patent/US6635236)
  • „Navicular syndrome“ (https://equipedia.ifce.fr/fileadmin/bibliotheque/7.Technical_information/Navicular-syndrome.pdf)
  • Podotrochlosis:
  • „‘Navicular’ is No Longer the End of the Road for Horses“ (https://thehorse.com/features/navicular-syndrome/)
  • „Podotrochlosis 101“ (https://thehorse.com/184051/podotrochlosis-101/)
  • „Navicular Syndrome in Horses,” – Probst, S., University of Illinois, College of Veterinary Medicine, Continuing Education—Public Service Extension
  • „Navicular Syndrome” – McNamee, C., www.equusite.com.
  • „Infographic: Navicular Syndrome“ (https://thehorse.com/149303/infographic-navicular-disease/)

Prevence stresu, strachu a úzkosti

Předpoklady pro svobodu od stresu, strachu a úzkosti

Znalost potřeb a vhodný management ustájení a krmení

V úvodním článku jsme si nastínili co je třeba pochopit a jak to vlastně uchopit, včetně zorientování se člověka v široké nabídce na trhu pro koně. Podívali jsme se také zpět do minulosti, konkrétně 60 milionů let zpátky na první předky koní – prakoníky Eohippus, kteří už tehdy žili ve stádech a měli silné vrozené instinktivní jednání. Celková evoluce koně je obrovská, po fyzické i psychické stránce. V úvodu jste viděli obrázek prakoníka pro lepší představu a posouzení značných rozdílů. Další obrázek byl o znázornění evoluční řady rodů. Spousta proměn je také na rozvoji psychiky, mozek se koním zvětšil a vyvinul v mnohem komplexnější orgán, ovšem přirozená potřeba stáda a silné vrozené instinkty provází koně celou jejich dosavadní evolucí.

Pro kvalitní naplnění welfare koní potřebujeme znát a ctít jejich základní potřeby, ohlédnutím zpět v evoluci jsme si přiblížili, že konkrétně potřeba stáda je pro koně důležitou konstantou. Stádo je v jejich očích podstatně více, nežli příležitost ke hrám s kamarády. Je to zejména zdroj bezpečí. Opora stáda, evolucí rozvíjené fyzické i psychické vlastnosti a silné instinkty, zejména ty v podobě útěku, umožnily koním lepší ochranu a také obranu před přirozenými predátory, díky tomu dokázali přežít.

Dnes chováme naše domestikované koně v bezpečných podmínkách a tudíž útoky predátorů nehrozí, ale tak to koně nevnímají. Na pozoru se mají stále, všimnou si každého ruchu, změny okolí a podnětů. Je to jejich přirozenost a my bychom to neměli brát negativně. Mluvíme tu o potřebách a podmínkách pro kvalitní chov a život koní, ne o tréninku, na to teprve dojde řada. V tréninku už potřebujeme pracovat s tím, že základní potřeby koně jsou naplněny a tak se můžeme soustředit na rozvoj. K tomu patří mimo jiné schopnost rostoucí vyrovnanosti koně a jeho nezávislosti, oporu mu v tréninku zprostředkovává člověk. Ten mu správným přístupem umožní důvěru ve své vedení, zároveň učí koně více přemýšlet, nežli instinktivně jednat, to dodává koni větší sebejistotu a klid. Vše si probereme postupně, teď jsme stále u výchozích potřeb.

Kůň by neměl nikdy žít dlouhodobě sám, vyjímkou může být určitá momentální fáze, např. veterinární potřeba oddělení. Pokud by kůň musel žít sám, brzy bychom si pravděpodobně povšimli celkového nárůstu jeho stresu, strachu a úzkosti. Proč? Hlavně kvůli tomu, že samotný kůň si nedokáže tolik odpočinout, nikdo mu totiž záda neohlídá před případnými hrozbami. Jak jsem zmínila již v úvodním článku, v malé míře jsou stres, strach a dokonce i úzkost v životě koně přirozenými faktory. Pokud je ale ve vhodném stádě, jsou tyto faktory minimální a momentální oproti koni, který žije sám, toho stádo bohužel nepodpoří znovu nalézt svou jistotu a klid. Dále se nenaplní jeho potřeba interakce, péče s kamarády. Tím by se kvalita života koně zhoršila, stejně jako jeho naladění a pracovní schopnosti. Je proto naší zodpovědností mu podmínky kvalitního života zajistit a dbát na to, aby nebyl sám, na druhou stranu ani v nevhodně složeném stádě, či na nedostačujícím prostoru. Stádo je třeba skládat vždy s rozumem a ohledem.

U výběru ustájení bychom na potřebu stáda měli tedy myslet. Není to samozřejmostí všech stájí, někde může být management nastavený tak, že koně stádo, ani jinou interakci s dalšími koňmi nemají k dispozici. Kolikrát to lidé myslí v dobré víře, aby se koně mezi sebou nezranili, je to ale odepření svobody koně projevit přirozené chování, které naopak vede k větší nevyrovnanosti takových jedinců. Tito koně pak mohou začít být nebezpeční nejen sobě, ale i okolí, včetně člověka. Chybí jim jejich základní potřeba a tak mohou vznikat z frustrací nevhodné vzorce chování, snahy o kompenzaci stádové komunikace, úzkosti z nedostatku mentální stimulace a interakce. Koně stádo potřebují nejen k podstatnému zdroji bezpečí, ale také ke společným hrám, odpočinku a péči. Ať už je kůň ve stádě o dvou a nebo o sto koních, vždy je potřeba ho pozorovat a naslouchat mu, zda je toto stádo konkrétně pro něj to pravé ořechové, je to individuální.

Další požadavky managementu a zázemí u výběru vhodného ustájení závisí na konkrétních potřebách koní a lidí, upřednostnit bychom měli potřeby koně. Estetika zázemí pro oko člověka mu nepřinese tu spokojenost, jako právě vhodní kamarádi, výběh a celková pohoda v daném prostředí. Roli hrají také lidé, kteří přichází s koněm denně do kontaktu. Pokud to budou lidé nevyrovnaní a nedůvěryhodní, koně se budou manipulaci vyhýbat, poroste stres a strach, který může vést i k dlouhodobějším úzkostem.

Každý kůň, ať už je v režimu pastevním a nebo boxovém s chozením do výběhu, potřebuje také k prevenci před stresem, strachem a úzkostí o zdroje vhodný management krmení a tím zajistit svobodu od hladu a žízně, základní potřeby souvisí s naplněním všech svobod koně.

Trávicí trakt koní je uzpůsoben k neustálému příjmu potravy, v přírodě je jeho denní program složený zejména z chůze a pasení, spánkem tráví cca 3 –7 hodin denně, nějakou část zaberou také hry, interakce a péče s kamarády. U koní v ustájení toto musíme zohlednit a dbát na co nejčastější příjem potravy pro zdraví citlivého trávicího traktu. Seno by měli mít koně k dispozici ideálně 24/7, nebo alespoň několikrát denně. Pokud bude kůň vystavován nedostatku pastvy/sena, nezpůsobí to pouze závažné zdravotní potíže, které můžou vyústit ve vředy, koliky a další, ale vzniká i dlouhodobý stres, bude si nedostatku zdrojů dobře vědomý a znepokojí ho to celkově. Voda je nutná k dispozici vždy, kůň vypije cca 20 – 60 l/den.

Co se týče jadrných krmiv a konkrétních minerálů, vitamínů a stopových prvků, také mají velký vliv jak na zdraví, tak vyrovnanost koně. U jadrných krmiv platí, že vhodnější podání je častěji po menších dávkách, nežli větší množství naráz. Konkrétní složení a dávkování je vždy lepší konzultovat s odborníky, nechceme koně jádrem nikdy překrmovat. Obilné jadrné krmivo dodává koni takzvanou horkou energii pro práci a pokud není správně tělem využita, negativně ovlivní jeho psychickou pohodu a způsobí častější, či větší míry stresu, spolu s větší zátěží pro trávení. Existují alternativy dodání energie bez obilovin, časté jsou oleje pro postupně se uvolňující energii. Vitamíny, minerály a stopové prvky lze dodávat minerálkou, kúrami a nebo již ve směsích, je dobré je čas od času krevním obrazem zkontrolovat. Jejich nedostatky, nebo naopak jindy výraznější přebytky, mají též negativní dopad pro koně jak na tělo, tak na psychiku. I u volby krmiv je důležité koně pozorovat a vnímat, co mu prospívá, trávicímu traktu nepřitěžovat velkým množstvím nestravitelného lepku, toho má nejvíce pšenice a přesto je častým komponentem komerčních granulí/směsí a dbát na co nejčastější příjem kvalitního objemového krmiva.

Vhodně zvolený management ustájení, krmení, dostatečných potřebných zdrojů a rovnováhy výživových hodnot slouží jako prevence pro zdraví koně a k realizaci jeho welfare svobod, včetně aktuálně rozebírané svobody od stresu, strachu a úzkosti.

Evoluce mozku koní, Tilly Edingerová, 1948

Obrázek: Florida Museum of Natural History

Spolupráce může být oboustranná radost, ale nejprve je třeba znát, ctít a naplňovat přirozené potřeby koní

Fotografie: Věra Zikan

V příštím článku se zaměříme na téma v souladu s psychikou a celkovou manipulaci

Adéla Císařová

 www.cisarova.cz, telefon 777597926, mail adela@cisarova.cz

Co mě přesvědčilo ke spolupráci: Pod slovem welfare si každý asi přestaví trochu něco jiného, pro mě je to hlavně nechat koně žít většinu času v jejich přirozeném prostředí. Ráda bych bořila zažitý stereotyp, že sportovní kůň musí být v boxe a žít sám. Koně jsou stádová zvířata, ani šlechtěním na sportovní výkonnost se toto neztratilo a pobytem venku s kamarády lze předcházet jak zdravotním tak psychickým problémům. Všichni naši koně žijí celoročně venku, i ti sportující na úrovni ST a nijak je to ve výkonech neomezuje (snad kromě toho, že mají zimní pauzu, protože mají hustý zimní kožich). 

Moje hlavní zaměření je jezdecký sport, převážně všestrannost. Do vysokého sportu mám momentálně své dva koně plus jednoho dlouhodobě ve výcviku. Také už začínají dorůstat mladí koně z našeho vlastního chovu. Závodím i s koňmi kteří mi majitelé svěří do výcviku, sportují jak ve všestrannosti tak v parkuru a drezuře. Ovšem základem práce s koňmi (a velkou pomocí při obsedání) je pro mě stále přirozená komunikace. Velkou váhu kladu na to, že koně jsou stále stádová zvířata a nejlíp je jim venku mezi kamarády. I sportovní koně mohou být takto ustájeni a často tento způsob chovu vyřeší i některé problémy při obsedání a ježdění.

Nejcennější ve sportu je pro mě hlavně neustálý posun mých svěřenců vpřed a to že jsou zdraví. Ve všestrannosti pak několik vítězství v kvalifikačních kolech Zlaté podkovy, umístění ve finále KMK, vítězství v šampionátu sedmiletých koní, start a dokončení soutěže mistrovství světa šestiletých koní v Lion d’Angers. No a samozřejmě každé umístění na mistrovství republiky, konkrétně 7., 6. a 5. místo s Chestertonem a letos 3. místo s naším Balooem. Poslední 3 roky závodím také hodně v cizině na mezinárodních závodech, kde je úroveň zase o něco vyšší než u nás, takže mě potěší každý dobře zajetý závod na úrovni 2* a 3*. Letos z mých zahraničních výsledků vyčnívá 3. místo mezi 54 startujícími ve Schwaigangeru v soutěži CCI2-S, kterého dosáhl Baloo the Bear. 

Co se týká ambic a cílů, tak moc ráda bych s koňmi startovala v zahraničí v soutěžích CCI3-L, pro které už vlastně Chesterton má splněnou kvalifikaci, takže to se mi doufám splní už příští rok. No a na MČR být třeba zase o stupínek výš 😉 Rozhodně si také ráda zopakuji účast na mistrovství světa mladých koní, které je opravdu výjimečné svou atmosférou.

Jak přistoupit k výběru udidla

zde bude text zde bude text zde bude text zde bude text zde bude text zde bude text zde bude text zde bude text zde bude text zde bude text zde bude text zde bude text zde bude text zde bude text zde bude text zde bude text

Svoboda od stresu, strachu a úzkosti.

zde bude text zde bude text zde bude text zde bude text zde bude text zde bude text zde bude text zde bude text zde bude text zde bude text zde bude text zde bude text zde bude text zde bude text zde bude text zde bude text